Alexandr Královská Manta
* 22.11.2008
Majitel: Klára Votrubcová, Brno (http://www.alexandr.hostuju.cz/)
|
Otec: Fly Away’s Giant Leaper |
Matka: Cadbury Lady Awillon |
|
|
|
| barva: trikolor váha: 3,4 kg vyšetření: PRA, LP – neg. | barva: bílá, sobolí váha: 3,6 kg vyšetření: PRA, LL, LP – neg. |
tituly:
|
tituly:
|
| Pentu je krásný a temperamentní pejsek, který předává se kvality dál. Jeho potomci jsou úspěšní na závodech agility (Anette Sweet Awillon, Damien Porubský květ, April Maria Sirrah) a zároveň se umísťují na předních místech na výstavách. | Sunny stihla do svých 23 měsíců složit zkoušky ZZO, ZOP, BH, RH-E, FPr 1 a několikrát A1 a neméně úspěšná je i na výstavách (naposledy V1, CAC, CACIB). Mezi její přednosti patří zejména přátelská a mimořádně kontaktní povaha, neutuchající temperament a aportovací mánie. |
Váha:
|
porodní váha |
1 týden |
2 týdny |
3 týdny |
4 týdny |
5 týdnů |
6 týdnů |
7 týdnů |
|
186 g |
412 g |
586g |
796g |
952g |
1102g |
1300g |
1450g |
Alexandrův deníček:
Den 55: Pár posledních dnů, co byl Alex ještě u nás, jsem si vzala dovolenou, abych si ho ještě pořádně užila a mohla se mu patřičně věnovat. Ven jsme chodili co nejčastěji, i když vždy jen na pár minut. Šli jsme se podívat k silnici na auta a na provoz, přivítali všechny kolemjdoucí, zkusili jsme náš podchod, který má zvláštní ozvěnu, a protože právě přišly letáky, zrovna jsem tam i trošku pomlátila do zdi (každá zkušenost se hodí). Alex na žádné hluky nereagoval, asi i ten za svůj krátký život pochopil, že se mnou vše nemožné je vlasntě možné. Ale to je přesně to, co jsem chtěla mu dát do života, co nejvíc ho rozvinout v komunikaci s lidmi i psy a ukázat mu toho ze světa maximum. Snad se mi to povedlo, ale to ukáže až čas. Teď už bydlí s novou paničkou, nám je doma hodně smutno, ale to už je úděl chovatele, že nakonec děti vyletí z hnízda. Snad si to budu moci zase někdy v budoucnu zopakovat.
video s hračkou
Den 50: Alex roste jako z vody a Sunnynka je moc ráda, že má konečně téměř rovnocenného partnera ke svým hrám. V linii pokoj. obývák a kuchyně pořádají navzájem štvanice a kmitají takovou rychlostí, že to nelze ani natočit. Už jsme taky párkrát vyšli před dům a prošli kolem našeho parčíku. Alex krásně běhá za mnou, občas i přede mnou a moc se mu venku líbí. Zatím ale chodíme jenom na pár minutek, protože teplotní rozdíly proti vytopenému domu jsou opravdu vysoké. Je na něm také vidět, jak moc se snaží se všemi okolními bytostmi sám navazovat kontakt. Proto už jsem zkusila zařadit pro něj nějaké povely. Začali jsme s hledej – granulky na koberci (trénuje hlavně udržení pozornosti a soustředění se) a sedni. Sedni se nám podařilo jednou na ruku s pamlskem spojenou s povelem a od té chvíle byly všechny další pokusy úspěšné. Trošku horší je to s manipulací, hold je to velká osobnost stejně jako Sunny, takže člověk na něj musí být opravdu důsledný. Po delší době jsme stříhali drápky a už projevoval značný odpor k takovému omezení fyzické svobody. Bylo mu to tedy málo platné, ale co naplat, sebevědomí má na rozdávání.
video cvik sedni
video cvik hledej
video hra s Edou
Den 45: Dnešek znamenal pro Alexe několik životních milníků. Jednak jsme začali učit venčení se na plínku, což ihned pochopil a většinou se snaží sám dojít k ní a udělat potřebu tam. Snad jedině, když je zabraný do hry a přijde to na něj, tak to ještě není na 100%, ale co bychom taky chtěli za jeden den. Po poledni jsme vyrazili chvilku na zahradu, sice jen na pár minutek, ale ochotně mě následoval, vždy na zavolání přišel a sníh mu vůbec nevadil. Doma už taky neexistují pro něj žádná tabu, vymetá dům od kuchyně až po koupelnu a žádné kachličky pro něj nejsou překážkou. Nechala jsem ho projít i ve vaně, protože nápady na různorodost povrchů už mi docházejí. Odpoledne jsme sbalili Alexovu oblíbenou deku a vyrazili na první návštěvu veterináře. V autě i v ordinaci se choval jako ostřílený profík, při poslechu stetoskopem paní doktorku nezapomněl políbit. Kluk je to zdravý jako buk. Při očkování a čipování jsme sice prověřili i jeho hlasivky, ale za chvilku už o ničem nevěděl. A doma že by byl unaven? Kdepak! Po životodárné tekutině očkovací látky ještě další 2 hodiny řádil, až jsme si říkali, že spát ani dnes nebudeme. (PS: Nakonec jsme přece jenom spali, bohužel jen do 4:26 – pak už byl zase hlad a potřeba raubíře něco dělat. No, budoucí paničko, zatím sladce spinkej, další měsíce budou krušné!!)
Den 41: Alex už vystřídal několik přezdívek, od Šroubka skončil teď u Raubíře. Je ho všude plno a intervaly spánku se povážlivě zkracují. Už běhá rychlostí blesku, vyskakuje do výšky jen tak pro své potěšení a do hry vkládá srdce bojovníka. Trénujeme různé povrchy, nejvíc mu zatím dělají problém kachličky, ale chodíme si na ně hrát, takže je už vidět pokrok. Konečně se také spřátelil s Edou, který je úžasný taťka a hraje si s neuvěřitelnou něžností. Zároveň ale Alexovi vymezuje hranice, což se mu bude v životě náramně hodit.
Den 37: A návštěvy pokračují a foťáky jen blýskají. Alexík všechny příjímá s chutí (zakousnout se jim do prstů nebo do palce u nohy) a láskou (olízne nos každému, kdo se k němu přiblíží). Konečně jsme ho také přesvědčili, že voda má své nezastupitelné místo v života pejska a už se dobrovolně napije z misečky. Doteď tam jen zabořil nos, a pak zhrzeně couval, co jsme to na něho nachystali. Jen to krmení, já tedy nevím, ale on by jedl nejraději pořád. A když má hlad, umí to dát řádně najevo. Hold je to rozmazlený jedináček!
fotky od Věrky
Den 34: Dnes za námi přijela moje neteř Barča, což znamená, že Alex má nový objekt na kousání a přelézání. Zároveň si zvyká na děti, zatím tedy na ty trochu větší, časem ho ale čekají sousedovic batolata, aby byl do života vybaven co možná nejobsáhlejším poznáním a zkušenostmi. Z vánočních dárků si nakonec nejvíc oblíbil papírovou hvězdici z obalu na dárek a jinak stále preferuje své plyšové zajíce, s kterými už dokáže řádně zatočit. Nejraději si ale hraje s maminkou Sunnynkou a její geny se v něm opravdu nezapřou. Stejně jako ona je jako vystřelený z lineárního urychlovače. Mrkněte na video na Alexové stránce, podotýkám, že nebylo žádným způsobem zrychleno.
Den 32: Protože počasí nám přeje a venku je teplo, vzala jsem Alexe poprvé ven na dvoreček. Čekala jsem, že bude sedět na bobku a koukat na ty nové obzory, ale to jsem se zmýlila. Hned se vydal na trávník, který taky zrovna ochutnal, štěkl na poklop na studni, aby se nepřibližoval, a pak už pádil kousnout Baďu do paty. Doma jsem mu zkusila dát suché granulky a hle, dá se do nich šťouchat a krásně se kutálejí a ještě k tomu i dobře chutnají. Večer přijde Ježíšek a prý bude mít něco i pro Alexe !!
Den 31: Dnes měla Alexe na starost Alča, takže se k ní přestěhoval do pokoje. Zrovna balila dárky a Alex jí vydatně pomáhal, zejména rozmotávat stužku mu jde opravdu výborně. Poťapkal taky balící papír a poponesl igelitový pytlík. Naštěstí svoje zoubky teprve objevuje, takže zatím nic nerozkouše. Večer jsem Alexe donesla do koupelny, kde si vyzkoušel kachličkový povrch, a protože už pracujeme i na přivolání, z koupelny zpátky do pelíšku už si to rázoval sám.
Den 29: Alex už se čím dál častěji probouzí a pěkně řádí. Dostal malého plyšového zajíčka, kterého nosí, třepe s ním nebo tancuje jako býk při koridě. Také jsem ho jednou přistihla, jak se protahuje směrem dozadu, což často dělá Sunnynka, a on vypadal jako malá karikatura. Dnes jsme začali se zvykáním na různá prostředí. Na poprvé jsme byli na návštěvě u Alči. Alex byl trošku zaražený, ale rozkoukal se a krapet to u ní prošmejdil. Taky mi udělal velkou radost, když se probudil, zatímco my všichni spali, a sám se šel vyvenčit do kuchyně na lino.
Den 25: Zpočátku byly granulky vítanou pochoutkou, ale všechno má své meze, i Alex došel na to, že maso chutná rozhodně líp. Naštěstí se vyrábí i výborné konzervy pro štěňátka, které se zamíchají do granulek a v konečném výsledku nám udělají krásně najezené psí miminko. Taky pozoruji pokroky v používání ocásku jako prostředku komunikace. Zatímco ještě před pár dny byl ocásek pouze symbolem toho, jestli teče nebo neteče dost mlíka ze Sunnynky, nyní už umí ocásek vrtět na uvítanou a ve chvílích, kdy neslouží jako prevence proti pádu při chůzi, ho Alex překlápí nad záda jako správný motýlek. Z toho mám zvláště radost, neb někteří přející přátelé mě přesvědčují, že z něho bude bernardýn. Takže přátelé, bernardýn to nebude !!
Den: 24: Alexandr už jí nejen psí mlíčko, ale i jogurt, ředěný tvaroh, granulky nebo maso. A právě maso ho přivádí vždycky úplně do transu, kdy zapomíná na své dobré vychování a cpe do misky obě nožičky, jako by to pak mohl rychleji do té svojí papulky nacpat. Zkoušeli jsme taky poprvé česat, kartáč pro kojence se ujal, Alexovi se to moc líbilo, zvláště když si ho pak mohl i ochutnat a osahat.
Den 23: Poprvé jsme byli nuceni nechat Alexika samotného se Sunnynkou doma. Měli jsme trochu obavy, hlavně proto, že Alex se už učí být čistotný a na venčení sám vyleze z pelíšku, ale dosud jsme ho nikdy neviděli samotného se i vrátit, i když má do pelíšku pomocný schodek v podobě složeného ručníku. Z hrůzou jsem se tak vracela domů s vidinou nebohého miminka stočeného v klubíčku na dece pod pelíškem nebo ještě hůř zastrčeného někde v díře vedle ledničky. Ale Alex je pašák. Krásně spinkal v pelíšku a jen loužička před pelíškem nasvědčovala, že se byl vyvenčit, ale dokázal se vrátit sám.
Den 22: Každý den mám pocit, že Alex dělá pokroky kroky přímo mílovými. Jednak roste jako z vody, už je dlouhý stejně jako termofor, na kterém leží. Chůze je sice ještě poměrně vratká a občas místo kroku dopředu udělá 3 zpátky, ale už jsou tu i první pokusy o běh. Pomalu se také rozvíjí jeho hlasový fond a to nejen ze spaní. Při vrčení a poštěkávání vypadá jako malá hračka na klíček. Jídlo z misečky musíme ještě kontrolovat, protože kromě čumáčku by se tam rády smočily i nožičky a občas tam padne i celá hlavička. A jídlo celkově musíme krotit, protože Alex je jak Valda cvalda a jedl by prostě pořád. A krásně mu rostou chloupky, začíná být jako plyšový medvídek.
fotky od Marty
Den 18: Alex poctivě trénuje chození a několikrát už bez pomoci opustil svoji bedýnku. Dnes došlo i na stříhání drápků, tentokrát užZ i na zadních nožkách. Alex sice úplně nesouhlasil, ale už se s ním dá i trošku domluvit. Dalším přelomovým okamžikem bylo první přikrmování. Alex začal být nespokojen s kvantitou mléka od Sunnynky, proto jsme zkusili namíchat mléko pro štěňátka. Alex se dral do misečky jako drak, sice jedl hodně bradičkou, zato nožičky zůstaly suché a do bříška šla celá dávka.
Den 15: A máme tu první pokusy o opravdovou chůzi. Nejdřív postavíme zadní nožičky, hned potom přední nožičky, vyrovnat balanc, vykročíme a .. padáme.. Zatím!!
Den 14: Alex už kouká na obě očička !!
Den 13: Dnes se konečně v pravém víčku objevila malá štěrbinka a za ní nádherný korálek. Obávám se, že právě slepota Alexe zatím držela v pelíšku, i když i tak už často lezl až k okraji. Jakmile prohlédne, budeme muset rychle postavit ohrádku, jinak tryskomyšák poleze úplně všude.
Den 12: Náš malý otesánek má opravdu velké bříško. Často se stane, že se v pelíšku překulí na záda, a pak marně kope nožičkama a ne a ne se převalit zpátky.
Den 11: Koupila jsem Alexovi vitamínovou pastu, za pár dnů budeme odčervovat, a s pastičkou to lépe klouže do krčku. Otevřít tlamičku opět vzbudilo velký odpor, ale pasta moooc chutnala. To bylo pomlaskávání!!
Den 10: Zatím marně čekáme na Alexova kukadla, zato mazlení už má dokonale nacvičeno. Hrozně rád leží na zádech v dlani a nechá si hladit bříško.
Den 8: Alex střídá u kojení 4 cecíčky a podle toho taky řádně přibírá. Počkala jsem si, až bude po jídle pěkně vláčný a vrhla jsem se na první stříhání drápků. Zvládla jsem pouze přední nožičky, než se začal zase vztekat. Zadní počkají na příště, těmi Sunnynku u kojení nedrásá. Stojím si za svým, je to dominantní ještěrka !!
Den 3: Alexův růžový čumáček má už 2 černé skvrnky a začínají se rozpíjet jako inkoustové kaňky.
Den 2: Na termoforu je teplo, ale pod ním, tam je Havaj ! Zato Sunnynka má spoustu mlíčka a cecíčky oteklé a naducané. Zkoušela jsem Alexandra naučit pít i z jiných cecků, ale po 5 minutách boje s tou dominantní ještěrkou jsem to musela vzdát, rozhodně si nenechá do ničeho kecat.
Den 1: Alex má kromě Sunnynčina mléka ještě jednu vášeň a tou je termofor. Velmi rychle zjistil, že do pelíšku jsou mu pravidelně dodávána tahle teploučká kamínka a krásně na nich spinká.
Den 0 : Přestože pracuji už nějaký rok v útulku, při porodech jsem se tak nějak vždycky nachomýtla až k úspěšnému konci, tudíž porod Sunnynky měl být můj první. Nastal 58.den březosti. Sunnynka zvládla v pohodě ráno vycházku a tvářila se, že máme ještě spoustu času. Odpoledne už ale začaly první příznaky porodu. Trochu vyděšeně jsem vše konzultovala s veterinářkou, protože na porod bylo ještě brzy. Sunnnka o termínu porodu měla ale jinou představu, a tak nám během chvilky porodila krásného chlapečka, který dostal královské jméno Alexandr. Alex se hned rval k cecíčkům, aby se poprvé napil.
